CRONAX, spol. s r.o.

   ...přenechejte starosti profesionálům...
  • O nás
  • Optimalizace
  • Služby
  • Kontakty
  • Podpora
  • eNax
    Podpora
  • Podpora
  • Vzdálený servis
  • Jednorázový servis
  • Servisní licence
  • Návody
Podpora
  • Podpora
  • Vzdálený servis
  • Jednorázový servis
  • Servisní licence
  • Návody

Proč nepřišel e-mail?

Článek se seznamu: [ Návody ]

Občas se stane, že nějaký e-mail nedorazí. Buď směrem k Vám, nebo směrem od Vás. Logická otázka pak je - PROČ ? Není někde chyba ?

Na internetu jsem náhodou narazil na příspěvek, který nádherně vystihuje podstatu:
Když někdo chce nějakou garanci od e-mailové komunikace, tak mu to vždy přirovnám k pohlednice nebo korespondenčnímu lístku zaslanému pozemní či leteckou poštou: To co na něj napíše, to si může cestou přečíst kdokoli, aniž by to někdo poznal, většinou dojde na místo určení, když ho ale pošta nebo pošťák nikde neztratí nebo ho náhodou omylem nehodí do cizí schránky; když nedojde, tak ho většinou už nikdo nikde nedohledá a stále opakovaná otázka "A proč nedošel?", tak to se nikdo nikdy nedozví. A odesílatel? Libovolný, třeba Franta s rodinou

Reálně dochází nejčastěji ke čtyřem situacím:

  1. Odesilateli se mail vrátí ve formě hlášení serveru (tzv. "vratka")
  2. Nedorazí jen jeden "náhodný" e-mail
  3. Nechodí maily od jednoho odesílatele, nebo jednomu odesilateli
  4. Nechodí žádný mail

ad 1)  "Vratka" je email, který dojde odesilateli, pokud se mail nepodařil doručit. Má v subjektu něco jako "Udelivered..." a text emailu je většinou anglicky. Text zprávy velmi přesně popisuje důvod nedoručení, proto je vratka klíčová, pokud chcete identifikovat příčinu nedoručení. Mnoho uživatelů však tyto vratky, obzvláště cizojazičné, ignoruje, neřkuli přímo bez přečtení maže. Když má admin přístup k logům odesílacímu serveru, většinou lze důvod, popsaný v mailu, vyčíst i z logu. Je však nutné mít datum a čas, kdy byl mail odeslán. Nejčastějším důvodem bývá přeplněná schránka příjemce, překlep v e-mailové adrese a neexistující adresa (např. mail propuštěného zaměstnance).

ad 2) Pokud skutečně nedojde vratka (ne že ji odesilatel smaže) a mail přesto nedorazí příjemci, většinou visí někde frontě, nebo byl vyhodnocen jako spam a byl některým serverem zahozen. Zjistit příčinu bývá extrémně složité, až nemožné. A to hlavně pro nedostatek informací (kdy a kým byl odeslán) a obvykle nespolupracující druhou stranou (nedodá info o odeslání, odesilatel maže/ignoruje vratky a pod).

ad 3) Opakované nedoručování mailů mezi dvěma subjekty je pro hledání příčiny dobrá výchozí pozice - situace je opakovaně vyvolatelná a lze sledovat reakce poštovního serveru. Záměrně však píši "hledání příčiny" a nikoli "odstranění příčiny". To jsou, bohužel, dvě rozdílné věci a obvykle vyžadují spolupráci adminů obou stran. Přičiny bývají různé, k čemuž je jiný článek - přičiny zahazování e-mailových zpráv serverem. Pokud však admin druhé strany nereaguje, nebo pouze stylem "na jiné adresy to dojde normálně, chyba je u Vás", není co řešit. Stejně tak můžete jde prohlásit "od jiných adres to chodí normálně, chyba je u Vás". A to k ničemu nevede.

ad 4) Tato situace je buď triviální, nebo fatální. Nejčastěji bývá spadený některý serverový proces (obvykle antivirus) a zprávy zůstavají někde ve frontě. Jakmile se proces nahodí, jsou všechny zprávy doručeny. Fatální to může být v případě, že je na serveru nějaká systémová chyba - např. poškozená e-mailová schránka, souborový systém, opakovaně padající procesy poštovního serveru a pod. Může to postihnout všechny uživatele, ale také jen některé, to záleží na charakteru chyby. Oprava pak bývá časově náročnější. Právě pro podobné situace doporučují mít příjem mailů přes hostingový účet (ze kterého se maily stahují k vám na server). Při výpadku vašeho poštovního serveru můžete alespoň nouzově komunikovat přes webové rozhraní hostingu.


Celá koncepce elektronické pošty je velmi zastaralá. Původní norma protokolu pro odesílání pošty (SMTP) je z roku 1982 (RFC 821), v roce 2001 byla vydána inovovaná pod RFC 2821. Přitom počátky e-mailu, ze kterých normy do jisté míry vycházejí, sahají do roku 1971 (začal se používat @ k oddělení jména uživatele a jména stroje) a souvisí se sítí ARPANET. Za rok vzniku elektronické pošty, jako způsobu komunikace více uživatelů, se většinou považuje rok 1965, ale přesná historie je nejasná. Rozmach začal až zmíněným ARPANETem, což vyvrcholilo v roce 1982 obecně platnou normou.

Dodnes, stejně jako v dřevních počátcích emailu, jsou pro mail "přirozená" jen čísla a písmena bez diakritiky.  Všechno ostatní je jen "naroubováním" na původní koncepci - např. různé překódovávání znakových sad, ve kterých šel vývoj také různými cestami, takže je i v kódování jazyků docela zmatek... a tím velký prostor pro různé chyby z nekompatibilit (typicky "rozsypaný čaj" místo češtiny, místo textu mailu v příloze jen winmail.dat a pod).

Stejně tak jsou uměle naroubované věci jako potvrzení o doručení, priorita, identita odesilatele, elektronické podpisy a pod. To všechno jsou jen textové řádky v těle mailu (přesto že je nevidíte, dokud si nezobrazíte zdrojový text zprávy). Servery to nijak nevyhodnocují, nezpracovávají a neřídí se tím. Je to pro ně pouze text, který přenášejí z místa A do místa B.

E-mail je v principu technologicky nejvíce zastaralý. Většinu věcí, co e-mailem děláte, má "na svědomí" jen Váš poštovní program (Outlook, Thunderbird, atp). A záleží jen na něm, jak s textem mailu naloží. Různé mailové programy, různé verze, různá míra podpory toho či onoho - to vše garantuje jen jediné: nikdy není 100% garantovatelné, že to bude fungovat, že nějaký server po cestě něco nezahodí, nezmrší, nebo s tím neudělá něco, co nikdo nečeká.


 

Copyright © Martin Pokorný 2016 - All Rights Reserved